RVP – promarněná šance
Aneb proč učíme žáky 21. století metodami 20. století znalosti 19. století?
Když jsem se před pár lety poprvé dověděl o inovaci vzdělávacího obsahu prostřednictvím jakýchsi Rámcových vzdělávacích programů, vznikla ve mne určitá (malá) naděje, že je to pokus alespoň částečně řešit jeden ze základních problémů našeho školství, kterým je podle mne vlastní obsah vzdělávání. Slovo kompetence ještě nemělo hanlivý nádech a představa tvorby ŠVP mne nechávala v klidu, stejně jsem měl vlastní vzdělávací plán svého předmětu (Informatika) dávno vytvořený a uvedený do praxe.
Naše (a myslím, že nejen naše) školství je však jako pohádka, ovšem od Járy Cimrmana. Pro ty, kteří jeho dílo dobře neznají: v Cimrmanově pohádce se pravidelně střídají dva momenty – moment očekávání a moment zklamání.
Co jsem (naivně) očekával:
• Že množství faktů vyžadovaných pro absolvování základní (a vůbec jakékoliv) školy bude sníženo.
• Že množství teoretických znalostí, které nemají s praktickým životem nic společného, bude omezeno.
• Že budou zahrnuty a posíleny pro dnešní život zásadní znalosti (například informatika, mediální a finanční výchova).
• Že bude dán určitý prostor na rozvoj pro život potřebných dovedností (tj. kompetencí).
Co se stalo:
• RVP opsaly ustálené osnovy všech předmětů. Ty se však „ustalovaly“ během 19. a v první polovině 20. století.
• Množství faktů se nezměnilo.
• Kompetence a některé potřebné oblasti byly občas někam přidány.
Výsledek je zřejmý:
Žáci se stále biflují množství faktů, které mohou najít na Netu a hlavně: které ke svému životu vůbec nepotřebují. Na rozvoj dovedností (a kompetencí) nezbývá prostor a čas, nové, pro současný život potřebné znalosti a dovednosti živoří na pokraji zájmu škol.
Poznámka: Nejsem zcela proti „biflování“ a vůbec netvrdím, že všechny informace jsou na Netu, tedy se je není potřeba učit. Vím dobře, že nová znalost musí zapadnout mezi znalosti již získané. ALE: množství teoretických znalostí jednotlivých předmětů je myslím zcela očividně přehnané a nepotřebné.
Problémem jsou odborníci aneb ryba smrdí od hlavy
Podle mého názoru je základní problém paradoxně v tom, že osnovy jednotlivých předmětů (pardon, oblastí RVP) vytvářejí odborníci na určitou oblast. Kteří, jak se obávám, nikdy (nebo už hodně dávno) neučili na základní (ani střední) škole a kterým (aby mohli být váženými odborníky) je většinou nemálo let. Jen málo takových lidí žije reálně v tomto století, vnímá změny ve společnosti vyvolané „vniknutím“ informačních technologií do života (hlavně mladých) lidí a změnami v přístupu mladých lidí ke vzdělání a k životu vůbec.
Tito lidé vidí důležitost svého oboru (o něco větší než těch ostatních oborů) a vidí z nadhledu množství „základních“ informací, které musí adept jejich oboru přeci ve škole získat. Proto „předměty“ bojují o každou rovnici, o každé datum a o každé dílo, které by žáci měli znát. Platilo to tak vždycky (tj. od Marie Terezie) a bude to platit, i když…
Obávám se, že nebude. Žáci nás svým „tichým“ odporem donutí množství znalostí omezit. Realita českého školství je myslím taková, že kromě gymnázií už více méně žáci „vítězí“ všude. A nebojují s nimi autoři RVP, ale „obyčejní“ učitelé, kteří často tuší, že je něco špatně, ale v současném českém školství je toho špatně tolik, že tento základní problém většinou nevidí.
Je to škoda – byla zde šance alespoň 20 % nadbytečných faktů ubrat a nabídnout více souvislostí, dovedností, prostě kompetencí :-)). Zájemci o obor by si fakta našli a ti, které určitý obor nezaujal, by měli o předmětu paradoxně větší přehled, protože v menším množství faktů je snadnější vytvořit řád a souvislost. Prostě – škoda.
Did you enjoy this post? Why not leave a comment below and continue the conversation, or subscribe to my feed and get articles like this delivered automatically to your feed reader.
Dobrý den,
Chci poukázat hlavně na to, že až po ukončení základních škol, přichází důležitý okamžik. Okamžik, kdy dítě nastupuje do nějakého konkrétnější vzdělávacího plánu, nebo v mnoha případech je tlačeno na nějakou školu. Na tento okamžik musí školství reagovat už v průběhu vzdělávání. Školství by mělo začít vytvářet celospolečenský dojem, že nestudovat střední školu, nýbrž odborné učiliště není žádná ostuda. Vidíme spoustu studentů gymnázií, kteří procházejí s horšími známkami. To se opravdu stává čím dál častěji, vždyť požadavky jsou „tvrdší“ než na jiných středních školách. Problémem je ovšem polevování v požadavcích. Když vidíme, že polovina ročníku nemůže dostat svou známku z matematiky pod 4, nebo i hůře, máme možnosti snížit požadavky, nebo nechat několik lidí propadnout. Celou dobu, co studuji jsem viděl učitele reagující na rodičovských schůzkách na připomínky typu: „… jak to vedle těch samých jedniček vypadá …“ Což asi vede polevení od kantorů. Jak by to přece vypadalo v záznamech pedagoga, kdyby měl TAKOVÉ procento propadnuvších.
Problém je už ve společnosti, kterou školství vytváří, má totiž objektivně rozpoznat a doporučit školy dle schopností jednotlivce. A taky zrušit důvod k názoru, že na základních školách se učí počítat, číst a psát, že „do života“ skutečně naučí až střední škola. Pak si možná mnoho lidí uvědomí, že jejich dítě bude spokojenější třeba jako instalatér a hlavně, že bude stejně důležitou součástí společnosti.
Řešením je zásadní změna opravdu v mnohém. Pokud má být základní škola základní přípravou i do života, musíme dát mladým lidem principy jak zacházet s informacemi, lidmi i s námi samotnými. Žádný nekomerční obor lidské činnosti se zatím zcela nevypořádal s novou dobou. Mnoho lidí nejedná na veřejnosti logicky spořádaně a asertivně. Máme problémy ve vztazích, v práci i obecně v životě.
Dovolte mi příklad: Obyvatel si koupí časopis, nebo si čte článek na internetu, o tom, jak se pokládá plovoucí podlaha a v půlce se dozví, že úplně nejrychlejší a nejschůdnější je koupit podlahu od firmy XY, která to i za menší provizi položí sama. Tyto public relation jsou zákeřné tím, že nejsou od informativního článku, často, nijak odděleny atd. Mám pocit, že tuto problematiku Vám nemusím vysvětlovat. Ale co má mladému člověku napovědět, jak se k informacím stavět. Odpověď je školství – ano, mediální výchova. Finanční výchova by laikům také mohla pomoci rozpoznat lichvu schovanou za úvěrem. Opravdu jsme se s novou dobou nevyrovnali.
Velice s Vámi souhlásím v těchto aspektech, ale nejsou právě fakta, která se gymnazisté účí, to co je má odlišit od jiných škol. Ach ano, My se vlastně v tomhle ohledu odlišovat nechceme, bude mít státní maturity.
Promiňte, že jsem obtěžoval, ale chtěl jsem vyjádřit svůj názor, (souhlasím i s jeho zveřejněním) Váš ex-student Marek Bílý, hezký den.